15. března 2026
Pouto Česka a Izraele zůstává z mnoha důvodů mimořádně silné, a proto jsem rád, že u nás nadále vychází řada zajímavých knih o židovském státě. Mezi největší znalce
tohoto tématu patří dr. Irena Kalhousová, která poskytla rozsáhlý knižní rozhovor v podobě publikace Izrael ve stínu 7. října. Začíná ryze osobními záležitostmi, zejména
cestou k poznání své židovské identity, aby poté poskytla zasvěcený výklad o dějinách moderního Izraele, o jeho složité politice a společnosti a pochopitelně i o vztazích
s arabskými zeměmi a Palestinci. Mnoho prostoru se věnuje také osobě Benjamina Netanjahua, kterého dr. Kalhousová (jako sekulární liberálka) vidí velmi kriticky. Jako
pravicový konzervativec sice toto vnímání nesdílím, avšak nevadí mi přečíst si jiný názor, který nijak nesnižuje špičkovou odbornou hodnotu publikace. O Izraeli vím
asi docela dost, ale i já jsem v knize našel mnoho pro mě nových informací, takže určitě doporučuji.
14. března 2026
Také česká média už zaznamenala pozoruhodnou událost na Balkáně. Srbsko si pro své letouny MiG‑29 pořídilo čínské letecké balistické střely CM‑400AKG, které dnes
náleží mezi nejvýkonnější úderné prostředky v regionu, což zcela zákonitě vzbudilo nelibost na straně Chorvatů a Albánců. Ti první jmenovaní provozují stíhačky Rafale,
které si trochu paradoxně objednali také Srbové, avšak ti plánují rovněž nákup čínských stíhačů J‑10CE. Na Balkáně opět probíhá i soupeření mocností, protože upadající
Rusko ochotně nahrazuje Čína, pro kterou poloostrov představuje cestu na evropské trhy. Mohla by z toho všeho vzejít další balkánská válka? Osobně si myslím, že spíše
ne. Určitě nelze vyloučit, že by nějaký incident mohl přerůst do většího konfliktu, opravdu však nemám dojem, že by některý z aktérů o něco takového usiloval. Dokonce
i často démonizované Srbsko v rámci "politiky všech azimutů" postupuje velice pragmaticky. Balkán je samozřejmě nutno pečlivě sledovat, protože to koneckonců pořád
je "sud s prachem", ovšem na scénář Post‑NATO War z knihy World War 4 to (naštěstí) moc nevidím.
12. března 2026
Lidé mívají všelijaké nápady, jak dokládá mj. bizarní studie, která navrhovala používat nukleární dělostřelecké granáty W79 proti jednotlivým tankům. Člověk by zřejmě
očekával, že se taková myšlenka zrodila někdy v 50. letech, kdy svět ovládala "atomová" mánie a kdy přišly na scénu podivnosti jako pěchotní zbraň Davy Crockett nebo
torpédo Mark 45 ASTOR, ale ta studie pochází z roku 1982! Prapodivné koncepce využití malých jaderných zbraní tedy zjevně vznikaly po celou studenou válku. Z čistě
technického pohledu se však hodí zdůraznit, že výrobky jako 155mm nukleární granát W48 představovaly ve své době takřka zázraky miniaturizace, a pokud ponecháme stranou
bulvární zvěsti o sovětských "atomových kulkách", pak o moc menší hlavici z fyzikálních důvodů zřejmě ani zhotovit nelze. Možná by se dala umístit do velkého
ručního granátu, ovšem pokud někdo ví, k čemu by taková věc byla užitečná, tak já ne.
11. března 2026
Kampaň proti Íránu ukazuje, že efektivní obrana proti "sebevražedným" dronům je prostě nezbytnost. Dobré vztahy s Ukrajinou jsou tedy pro Česko mimořádně důležité,
jelikož v tomto oboru jsou Ukrajinci světoví mistři. Excelentní výkony protiraketové obrany Izraele, která zastavuje přes 90 % balistických raket, jsou už takřka standard,
který se očekává, byť si pochopitelně pořád zaslouží velký potlesk. Co se ovšem tak úplně nečekalo a co si taktéž zaslouží potlesk, to jsou výsledky protiraketové obrany
arabských monarchií, mj. Emirátů a Kataru, jelikož jejich čísla jsou podobná těm izraelským. Super výkon! V případě Emirátů se na tom podílejí i jihokorejské komplexy
M‑SAM‑II alias Cheongung‑II, jež nyní prodělaly bojovou premiéru a vedou si výborně, takže je chtějí i další země. Očekávám, že (podobně jako houfnice K9 Thunder)
mohou hodně zabodovat i v Evropě. Připomínám tu poměrně málo známý fakt, že exportní verze jihokorejských systémů PVO/PRO používají šasi a tahače značky Tatra,
takže z jejich komerčních úspěchů budeme těžit i my. Udržování míru je lukrativní džob. :‑)
10. března 2026
Debata o jednom mimořádně složitém tématu, a sice o sudetoněmeckém sjezdu, který se má konat v květnu v Brně. Vůbec poprvé se uskuteční v Česku, což samozřejmě budí
různé reakce včetně protestů. Znovu se potvrzuje, že ačkoli otázka sudetských Němců a jejich odsunu představuje zdánlivě vzdálenou historii, pořád jde o záležitost,
která je politicky a společensky nesmírně citlivá. Dokázala to mj. diskuse prezidentských kandidátů v roce 2013 či reflexe v podobě románu Sudetenland. Musím přiznat,
že konání sudetoněmeckého sjezdu v Česku ve mně také vzbuzuje částečně nepříjemné pocity, např. kvůli faktu, že ve struktuře SdL dosud figuruje rovněž neonacistická
organizace Witikobund. Město Brno tvrdí, že nemá možnost tuto akci zakázat, což na mě ale působí trochu alibisticky, jelikož jsem přesvědčen, že kdyby existovala vůle,
pak by se způsob zajisté našel. Snad tedy nevzniknou nějaké vážné incidenty, provokace a snahy o revizi historie. Právní stav je naprosto jasný, což platí také o historické
vině za rozbití první republiky, vypuknutí války a veškeré její následky. Ubi sementem feceris, ita mettes.
8. března 2026
První závod letošní sezóny Formule 1 je za námi. Nová technická pravidla přinesla fundamentální změny, jaké tady již dlouho nebyly, což samozřejmě vzbuzuje stížnosti
od některých jezdců, odborníků i fanoušků, zatímco jiní jim naopak tleskají. Osobně jsem si vždy přál, aby se F1 významně podílela na technologickém pokroku a aby se
mohla střetávat řešení různých týmů, jelikož pro výhradní měření sil jezdců na identických autech jsou tu jiné závodní série. Hybridní pohon monopostů jsem pokládal za
krok správným směrem, ale současná podoba pravidel je na můj vkus zbytečně restriktivní a překombinovaná, neboť management energie získává až příliš velký význam
na úkor řidičských dovedností. Uvidíme, co přinesou další závody a jak se to všechno časem uspořádá, až jezdci a týmy získají více zkušeností, osobně ovšem očekávám,
že relativně brzy dojde na další změny. Letos to bude spíše jakási příprava na sezónu 2027.
7. března 2026
Izraelská a americká kampaň proti Íránu úspěšně pokračuje. Počty odpálených raket klesají, PVO je rozvrácená, námořnictvo prakticky přestalo existovat, letectvo taktéž.
Vojenský potenciál ajatolláhů se každou hodinou zmenšuje, údery však stále více směřují i na represivní aparát režimu, což přispěje k jeho pádu. Zvláště velkou radost mi
udělala zkáza sídla mravnostní náboženské policie. (V tomto mám totiž trochu staromódní názory, a tudíž tvrdím, že pro bastardy, kteří takhle týrají ženy, existuje v pekle
speciální místo, kde teď asi vznikla velká tlačenice. Dobře tak!) Válka probíhá i na sociálních sítích, které zaplavují tuny propagandy, mnohdy vytvořené s pomocí umělé
inteligence. Některá z těchto videí už působí strašidelně realistickým dojmem, takže je třeba dávat opravdu velký pozor. Proto také chválím americké velení CENTCOM,
které si dává velkou práci s vyvracením všemožných "fake news". A aktuální íránské vedení prohlašuje, že rozhodně nebude kapitulovat. Nabízí se tady vhodná parafráze
jedné z bondovek: "Do you expect us to surrender?" "No, we expect you to die." Am Yisrael Chai!
5. března 2026
Se zájmem jsem sáhnul po krásně zpracované knize Auta první republiky 1918‑1938, která nabízí pohled do dvou dekád, kdy Československo patřilo mezi automobilové
velmoci Evropy. Líčí zrod a vývoj našeho automobilového průmyslu od skromných začátků po impozantní úspěchy 30. let a zmiňuje i osudy konstruktérů, ale její těžiště
tvoří popisy jednotlivých typů a variant vozů od celkem 33 značek. Kromě velkých a proslulých firem tedy dostávají prostor také malí výrobci, kteří se vesměs pokoušeli
o laciné ("lidové") dopravní prostředky. Autor odvedl skutečně excelentní rešeršní práci, kterou dokazuje mj. to, že vypočítává i četné karosářské verze automobilů, které
vesměs pocházely od specializovaných firem. Technické pasáže střídají zajímavé příhody z vývoje, propagace, provozu či sportu. Celkově jde o výborné dílo, které určitě
osloví všechny fanoušky (nejen) českých čtyřkolových (a vlastně i tříkolových) veteránů.
4. března 2026
Děkuji za všechny pochvaly rozhovorů a mých dalších mediálních výstupů k pokračujícím úderům na Írán. Nemyslím si, že teď přijdu s něčím přelomovým, ale přesto si
tu dovolím pár "střípků", resp. vyvozených či potvrzených poučení, která platí i pro Armádu ČR. Letoun F‑35 je (navzdory všem potížím s vývojem a výrobou) nesmírně
efektivní zbraň, jejíž zavedení a nasazení má charakter systémové transformace. Potřebujeme moderní protivzdušnou ochranu, která pochopitelně zahrnuje i obranu proti
balistickým raketám a "sebevražedným" dronům, a naše výtečné vztahy s Izraelem a Ukrajinou nám naštěstí dovolují čerpat z toho vůbec nejlepšího, co na světě existuje.
Zároveň bychom ale měli i sami zavést dálkové "sebevražedné" bezpilotní prostředky, což by český průmysl (případně za spolupráce s Ukrajinou) určitě zvládl. Za úvahu
by stály i balistické střely, což bych řešil nákupem kompletů PULS s příslušnými raketami, ale nebránil bych se ani úvahám o izraelských leteckých balistických střelách.
Je ohromně potěšující sledovat, že Češi nadále pevně stojí za židovským státem. Am Yisrael Chai!
3. března 2026
Ještě jednou připomínám a doporučuji nádhernou výstavu Svět plastikového modelářství, na jejíž návštěvu máte ještě necelé tři týdny, takže tak určitě učiňte. Vedle velké
kolekce modelů žánru "What If" bych zmínil také vitrínu, v níž se nachází 24 modelů japonských letadel druhé světové války. Někdo by si mohl myslet, že tato kategorie
u nás není tolik populární, ale nesmíme zapomínat, že mnoho Čechů vyrostlo na knihách o válce v Pacifiku od Miloše Hubáčka. Zájem o tuto techniku ostatně prokazují i
prodejní čísla stavebnice Kamikaze Tokkotai. V této souvislosti tady mohu zmínit, že jsem nedávno napsal článek o druhém náletu na Pearl Harbor (neboli o operaci K) a
že jsem se začal zabývat tématem japonských dálkových bombardérů, např. typem Nakajima G10N Fugaku, který neměl sloužit "jen" pro bombardování, protože Japonci
s ním měli ještě daleko odvážnější plány. Tohle by si asi taky zasluhovalo důkladnější zpracování.
1. března 2026
Další komentáře k pokračujícím operacím Roaring Lion a Epic Fury: Efektivita vojenské mašinérie Izraele a USA často působí na laiky šokujícím dojmem, ovšem klidně
přiznám, že i mě jako experta občas ohromí. Jestliže někdo ví o účinnějším dekapitačním úderu, než byl ten včera ráno v Teheránu, velmi rád se nechám poučit. Znovu se
ukazuje, že pokud jde o aplikaci "network‑centric warfare", tak mezi USA/Izraelem a zbytkem světa jsou světelné roky. Ostatní proti nim působí jako bezmocná batolata.
Objevují se i zprávy o nových zbraních, protože Američané poprvé nasadili novou variantu střely Tomahawk a balistickou raketu středního doletu PrSM. Už 7. října 2023
jsem říkal, že za tou hrůzou stálo íránské nacistické vedení a že za to strašlivě zaplatí, protože Izraelci nezapomínají a neodpouštějí. Stalo se. Izrael žije a bude žít, kdežto
ta banda vrahů jde jeden po druhém ke všem čertům. Židovská pomsta! Am Yisrael Chai!
28. února 2026
Byl to (a vlastně stále ještě je) náročný den. Krátké glosy k pokračujícím izraelským a americkým úderům na Írán. Jsem rád, že Bibi i Doník jasně řekli, že jejich cílem je
svržení odporného teokratického režimu. Mnoho vysokých funkcionářů bylo eliminováno, a ačkoliv zatím není jasné, zda byl zlikvidován i Chujmeneí, seznam zásahů se
utěšeně rozrůstá. Íránské rakety a drony způsobily v regionu škody sice nepříjemné, ale hodně omezené. Protiraketová obrana samozřejmě není 100% neprostupná, avšak
(stejně jako loni) funguje výborně. Modlím se nejen za izraelské a americké vojáky, jimž přeji klasické "Good Luck & God's Speed" a bezpečný návrat domů, ale také za
Íránce, protože dnes se pro ně otevírá opravdová šance. Režim ajatolláhů je nyní nepochybně nejslabší za 47 let své nechutné existence a Íránci si zaslouží něco mnohem
lepšího. O budoucnosti Íránu (a do značné míry i Středního Východu) totiž rozhodnou nejen výsledky izraelských a amerických akcí, ale také odvaha a odhodlání Íránců,
kteří dostávají příležitost vzít svou zemi zpět. A abych nezapomněl, hodně úspěchů dronům LUCAS! :‑)
27. února 2026
Ještě k ruské "speciální vojenské operaci": Jak by mohl vypadat onen rychlý konec? Osobně už delší dobu tvrdím, že zdaleka nejpravděpodobnější konec války začne pro
veřejnost bleskovou oficiální zprávou z Kremlu, že drahý Vladimir Vladimirovič zahynul při pádu vrtulníku, případně náhle onemocněl, případně (doplňte podle libosti).
Pravomoci prezidenta následně převezme nějaká "šedá myš", jejíž jméno budou znát jen experti (tak jako tomu ostatně kdysi bylo i se samotným Putinem), možná někdo
jako Sergej Kirijenko či Alexej Ďumin. Mohou nastat i boje mezi různými mocenskými skupinami, ovšem ty zůstanou za zdmi Kremlu. Nový prezident bude chtít rychle
ukončit válku, protože bude muset řešit domácí problémy. Stav ruské ekonomiky a společnosti je strašlivý a rychle by mohl nastat i totální kolaps. To koneckonců nechce ani Západ, protože
se obává, že se Rusko rozpadne na dvacet států, z nichž deset bude mít jaderné zbraně (a nebudeme vědět, kterých deset to je). Přestože to tedy působí
paradoxně, Západ zřejmě Putinovu nástupci nabídne podporu. Taková je prostě politika.
26. února 2026
Diskuse o pohonech vozidel. Bude to znít překvapivě, avšak "zlatý věk" rozmanitosti pohonů automobilů nemáme dnes, neboť ve skutečnosti nastal už ve 30. a 40. letech
20. století. Dominoval sice benzín a nafta, ale běžně se uplatňoval také lihobenzín a další směsi, např. v Československu směs zvaná Bi‑Bo‑Li, která obsahovala i benzol.
Kromě toho nadále jezdily i parovozy (jako proslulý Sentinel) a první generace elektromobilů. Válka posléze přinesla obrovský rozmach alternativních zdrojů, především
plynových pohonů, v první řadě dřevoplynu, ale jezdilo se také na metan či propan butan, a dokonce i na svítiplyn! Jelikož se často jednalo o provizorní přestavby, zajisté
se nabízí otázka, jak to všechno bylo bezpečné. Pohled do starých archivů naznačuje, že to je otázka velice správná, protože o nejrůznější požáry, exploze a otravy nebyla
nouze. V případě plynového pohonu skutečně platí, že tohle sami doma vážně nezkoušejte.
24. února 2026
Ruská "třídenní speciální vojenská operace" proti Ukrajině trvá už čtyři roky. Jak výstižně řekl ruský zbrojní expert Pavel Podvig, je to zločin, chyba, hloupost a zrada, to
všechno v jednom balení. Kreml plánoval a očekával bleskový zásah, který měl Ukrajinu politicky zlomit a zbavit vojenských schopností, jak ostatně říkají ony groteskní
pojmy "denacifikace" a "demilitarizace". Výsledkem je ovšem přesný opak. Rusko za cenu gigantických ztrát dobylo pár procent území Ukrajiny, ovšem ta zůstává zcela
suverénní demokratickou zemí a stala se světově respektovanou vojenskou mocností. Ona dočasná ztráta části území, kterou si Ukrajinci dříve či později vezmou zpátky,
na tom nic nemění. Rusko už totiž ve skutečnosti dávno utrpělo totální strategickou porážku. Prohrálo již na jaře 2022, kdy jeho plán katastrofálně selhal a jeho vojska se
stáhla od Kyjeva. Ve vyčerpávací válce pracuje čas pro Ukrajinu. Na probíhající mírová jednání hledím dosti skepticky, daleko spíše čekám jakýsi náhlý konec, protože si
myslím, že Putin neukončí válku, ovšem válka by mohla ukončit Putina. Слава Україні! Героям слава!
23. února 2026
Debata o možném exportu čínského bojového letounu J‑20 Weilong. Americký expert Abraham Abrams ve výborné knize China's Stealth Fighter uvádí několik států, jež
by mohly připadat v úvahu, konkrétně Pákistán, Alžísko, Spojené arabské emiráty a Saúdskou Arábii. Jako spekulace je to nesporně zajímavé, ale proti tomu stojí tvrzení,
že Čína prodej tohoto stroje neumožní, protože nechce nikomu poskytnout jeho pokročilé technologie. Stejně tak USA nikdy nedovolily vývoz typu F‑22 Raptor, protože
existují indicie, že tento letoun obsahuje i některé ultramoderní prvky (např. aktivní vizuální stealth nebo řízení nervovými impulsy z mozku pilota), o které se Američané
nechtějí podělit ani s nejbližšími spojenci. Počítám s komerčními úspěchy čínského letounu J‑35A Yaolong, resp. FC‑31 (u něj je prodej do Pákistánu takřka jistý), ovšem
u J‑20 očekávám, že pokud na jeho vývoz někdy opravdu dojde, stane se to teprve poté, pokud/až čínské letectvo zařadí do služby bojová letadla šesté generace. Jestli ale
chcete zkusit postavit model J‑20 v pouštní kamufláži, rád k němu poskytnu podklady. :‑)
22. února 2026
Diskuse o filmech Sisu a Sisu: Odplata, o Finech a jejich národní povaze. Slovo "sisu" se nedá lehce přeložit, jelikož popisuje kombinaci odvahy, vytrvalosti a odhodlání
navzdory nepřízni osudu. Často se uvádí jako typický rys Finů, který dobře ilustrovala např. zimní válka proti SSSR. Shodou okolností jsem snímek Sisu: Odplata zhlédl
v době, kdy jsem pro ATM chystal článek o finské armádě, která má (kromě jiného) jeden z nejlepších systémů mobilizace na světě. Je totiž velice zajímavé, že k Finsku
patří na jedné straně "sisu" a vynikající obranné kapacity, ale na straně druhé i takové pohodové záležitosti jako sauna či fenomén skřítků Muminků. Podle mě však nejde
o takový rozpor, jak se třeba může zdát. Ve skutečnosti jsou to vlastně dvě strany jedné mince. Finové milují svůj malý severský klid, jenže pokud je někdo podcení a ten
klid jim sebere či naruší, bude toho záhy hořce litovat. Fina prostě za nepřítele nechceš. :‑)
20. února 2026
Jakub Szántó dle mého názoru patří mezi nejlepší české novináře a tento můj názor ještě posílila jeho nová kniha Mezi mlýnskými kameny: Gaza a její příběh. Její název
odkazuje k tomu, že se tento malý kousek země již po staletí nachází v průsečíku zájmů regionálních i světových velmocí, což se zase a zase odráží ve složitých osudech
jeho obyvatel. Autor předkládá podrobné líčení dějin celého regionu a vztahů Židů a Arabů od starověku až do tragického dne 7. října 2023, kdy Hamás přivolal na Gazu
nevídanou míru destrukce, což prokládají konkrétní a aktuální příběhy mnoha Izraelců i Palestinců. Historie Gazy je plná krutého násilí, velkých ambicí, neméně velkých
omylů, nesplněných slibů i cynických kroků extremistů na obou stranách, ony lidské příběhy však ukazují, že navzdory kolotoči křivd a zkázy stále existuje šance na mír.
Obdobně jako ve svých předchozích knihách se Szántó projevuje jako skvělý novinářský profesionál, takže usiluje o vyvážený a komplexní obraz, v němž nikoho nešetří
a nikomu nenadržuje, což oceňuji tím spíše, že samozřejmě stojím jasně na straně Izraele. Výborná práce!
19. února 2026
Obrovská poklona a poděkování všem, kdo se podíleli na fantastické výstavě Svět plastikového modelářství, jež se nachází v Technickém muzeu v Brně. Najdete tam víc
než tisíc nádherných modelů vojenských i civilních letadel, lodí, vozidel, figurek a diorámat v mnoha měřítkách, za kterými stojí jen těžko představitelné množství práce.
Působivá kolekce ilustruje také jeden trestuhodně málo připomínaný fakt, na který bychom měli být velmi hrdí, a sice to, že čeští výrobci a stavitelé plastikových modelů
se postupně dostali mezi světovou špičku. "Zlaté české ručičky" prostě pořád fungují, takže výstava snad trochu přispěje k tomu, že tato tradice bude pokračovat. Zvláštní
pochvalu si zasluhuje přítomnost překvapivě velkého počtu modelů z mého oblíbeného žánru "What If", resp. z alternativní historie. Také v tomto specifickém oboru jsou
totiž Češi hodně silní, a proto tam můžete spatřit mj. řadu strojů kategorie "Luftwaffe 1946" (tedy německých futuristických projektů) v barvách čs. poválečného letectva.
Výstava potrvá až do 22. března, takže si na tuto mimořádnou podívanou rozhodně najděte čas.
17. února 2026
Příští volba českého prezidenta se bude konat v lednu 2028, ovšem již nyní se začínají objevovat konkrétní jména, protože ty necelé dva roky utečou rychle a kandidáti si
už musí začít vytvářet jakési zázemí kampaně. Prohlášení Andreje Babiše, že Česku by bezpochyby slušela prezidentka, se tak projevilo mj. ve spekulacích, že by to měla
zkusit Martina Kociánová, a nově byla vydána zajímavá zpráva, že kandidátkou vládní koalice by se mohla stát miliardářka Ivana Tykač. Obecně platí, že úřadující hlava
státu je favoritem, avšak určitě není neporazitelná. Dvě zmíněné ženy by jako silné nezávislé osobnosti (byť třeba s podporou vlády) měly zajisté větší šance a nabídly by
lepší politický souboj než čistě stranický kandidát (jako Alena Schillerová). Samozřejmě plně podporuji Petra Pavla, ale současně si přeji, aby měl důstojného soupeře, se
kterým by mohl svést vyrovnaný a argumentačně tvrdý, ovšem férový a slušný duel.
15. února 2026
Kniha Říše letního měsíce: Vzestup a pád národa Komančů způsobila v Americe velkou senzaci, zastáncům politické korektnosti však způsobila velké mrzení. Jak název
napovídá, věnuje se dodnes nesmírně kontroverznímu tématu tzv. indiánských válek, zejména bojům proti říši Komančů. Ano, říši, protože tento kmen válečníků vytvořil
na velkých pláních impérium, kterému vládl se strašlivou brutalitou. Autor nijak nezamlčuje zločiny či chyby bělochů, ovšem usiluje o vyvážený obraz a ukazuje indiány
bez romantického zkreslení. Komančové byli nemilosrdní dobyvatelé, kteří se vůči jiným kmenům i vůči bělochům dopouštěli věcí, jež lze klidně popsat jako terorismus
a genocidu. Ve skutečnosti došlo ke střetnutí dvou expanzivních kultur, z něhož nakonec vyšli vítězně běloši, kteří se dokázali lépe učit a pochopitelně těžili i z technické
převahy. Je to publikace odborně vysoce fundovaná, ale přesto napsaná velice čtivě, a proto se místy čte téměř jako román, byť určitě ne román pro slabší povahy. Pokud
ovšem chcete pochopit surovou realitu "Divokého Západu", tato kniha je vynikajícím zdrojem.
14. února 2026
Bez spojení není velení. Tuto starou vojenskou zásadu nyní ilustruje situace na Ukrajině, kde ruská armáda bez systému Starlink čelí vážným problémům, které způsobují
na frontě chaos a omezují efektivitu dronů. K tomu se ještě přidalo (ruskými úřady nařízené) omezení sociální sítě Telegram, kterou ruští vojáci taktéž rozsáhle používají.
Komunikace byla vždycky slabou stránkou sovětské i ruské armády, takže nepřekvapuje, že se etablovaly alternativy, bizarní ovšem je, že se začalo spoléhat na americký
satelitní systém a komerční sociální síť. Stížnosti ruských bloggerů ukazují, jak je Telegram pro ruskou armádu důležitý. Navíc se zdá, že Rusko směřuje k jeho úplnému
blokování, což sice bude možno obejít přes VPN, ale zákonitě to přivodí další komplikace. Vadilo by to i mně, protože některé telegramové kanály nabízejí cenný pohled
na válku z ruské strany, což jako analytik samozřejmě potřebuji. A poštovní holuby máte? :‑)
12. února 2026
Kultovní akční film Sisu si prostě říkal o pokračování, kterého jsme se tudíž nedávno dočkali pod titulem Sisu: Odplata. Mlčenlivý finský hrdina opět čelí přesile, kterou
ovšem nepředstavují po zlatu toužící nacisté, nýbrž daleko mocnější mašinérie KGB a Rudé armády. Celá záležitost má navíc tentokrát hluboce osobní rozměr. Záhy tedy
startuje ohromující festival soubojů, honiček, střelby, výbuchů a krve, který je často tak brutální, že nevyhnutelně budí smích, což bylo zjevně i záměrem tvůrců. Sovětští
vojáci umírají originálními a stále bizarnějšími způsoby a do akce se zapojuje také "velká" vojenská technika, ačkoli historicky ne právě přesná, na čemž ale samozřejmě
záleží stejně málo jako na zákonech fyziky a pravděpodobnosti. Stejně jako první díl je totiž Sisu: Odplata zejména nenáročnou, ale excelentně natočenou zábavou, která
může navíc sloužit jako názorná ilustrace toho, že naštvat Fina opravdu, ale opravdu není dobrý nápad.
11. února 2026
Debata o konceptu elektrostátu, jak se označuje stát, který postupně nahrazuje fosilní paliva jinými zdroji a současně exportuje tzv. čisté technologie. Dnes jde především
o Čínu, která je mj. největším světovým dodavatelem solárních panelů a elektromobilů. Tento ekonomický transformační proces, o jaký se ČLR snaží, by se v demokracii
zajisté nedal provést, rozhodně ne v takovém měřítku a tak rychle. To ovšem zdaleka neznamená, že jde o záruku úspěchu, protože historie nabízí spoustu příkladů obřích
projektů totalitních režimů, které sice uspěly, avšak za strašlivou cenu (jako industrializace a kolektivizace v SSSR), nebo zcela selhaly (jako čínský "Velký skok vpřed").
V diktaturách totiž obvykle platí, že ztráty jsou povoleny, což dokládají i desítky milionů mrtvých, které za sebou nechali Hitler, Stalin a Mao (kdežto Mussolini byl proti
nim jen operetní kašpar). Navíc chybí možnost korekce, takže diktatury sice mívají rychlý start, jenže pak začnou hromadit chyby a nakonec prohrávají. Je to další důkaz,
že demokracie je přes všechny svoje slabiny pořád tím nejlepším politickým systémem.
10. února 2026
Jak jsem se nedávno zmínil, práce mě přivedla i k traktorům. Zjistil jsem, že ve svých znalostech této tematiky mám značné mezery, takže jsem si dal takový rychlokurz,
a sice půjčení a přečtení knih 1001 traktorů, Encyklopedie: Traktory a Encyklopedie traktorů. Ta poslední pokrývá jen československé a české značky, zatímco první dvě
mají celosvětový rozsah, každopádně všechny tři zachycují historický vývoj, některé zvláštní kategorie traktorů či zajímavá technická řešení. Není divu, že se kolem této
kategorie vozidel vytvořila (nejvíce v USA, ale rovněž v Německu či Velké Británii) početná komunita fandů. Zaujaly mě např. semi‑dieselové motory, speciální traktory
pro řádkové kultury (což je opět zejména americká záležitost) či vysoce výkonné velkotraktory. A na závěr ještě jedna kuriozita: Patrně to může vypadat neuvěřitelně, ale
dvě parní lokomobily nazvané Libuše a Přemysl u nás prováděly lanovou orbu až do roku 1971!
8. února 2026
Anthony Hopkins zajisté náleží mezi nejvýznamnější herce současnosti a mezi poslední žijící velikány oněch nejlepších časů Hollywoodu (ačkoliv není Američan, nýbrž
Brit). Jeho autobiografie s titulem Vedli jsme si dobře, hochu proto vzbudila velká očekávání. Po jejím přečtení mohu říci, že je to kniha skutečně velmi zvláštní, ale také
velmi zajímavá a poučná, i když se nečte úplně snadno, protože Anthony Hopkins se mnohdy nedrží chronologie. Mluví o svém nelehkém dětství, o hereckých začátcích
v divadle a posléze ve filmu, o propadu do alkoholismu a o boji s touto závislostí. Samozřejmě nechybějí "historky z natáčení" slavných snímků či vzpomínky na kolegy,
kniha ovšem nabízí také neotřelé rady do osobního i pracovního života. Slavný herec hodně bilancuje a usiluje o to, aby co nejméně lidí opakovalo jeho chyby, ale to vše
činí s nadhledem, který mu poskytují životní zkušenosti. Ano, pořád si vedete dobře, pane Hopkinsi. :‑)
6. února 2026
Včera vypršela platnost americko‑ruské odzbrojovací smlouvy New START. Mám k ní poněkud nostalgický vztah, jelikož komentování jejího podpisu v Praze bylo mým
prvním velkým televizním vystoupením a protože symbolizovala čas optimismu, kdy se dobré vztahy Washingtonu a Moskvy jevily jako možné a dosažitelné. Svět se od
té doby bohužel značně změnil. Nové závody v jaderném zbrojení (bez ohledu na onu smlouvu) dávno začaly a s velkým zápalem se do nich zapojila i Čína, která zřejmě
míří k dosažení parity s USA i Ruskem. (Může se to hodit, až nastane chvíle "nápravy historické křivdy" na Sibiři.) Navíc jsem si takřka jistý, že první kroky k vlastnímu
nukleárnímu arzenálu už provedla (nebo se chystá provést) řada zemí, které již "slibům" a "zárukám" velmocí prostě nevěří. Japonsko, Jižní Korea, Tchaj‑wan, Austrálie, Indonésie,
Saúdská Arábie, Turecko, Ukrajina, Polsko, Švédsko, Itálie, Německo... Výčet zájemců o "nukleární latenci" je dlouhý. Ti, kdo pořád volali po "multipolárním
světě", se ho tedy v jistém smyslu dočkají, nejsem si ovšem úplně jistý, jestli se jim bude líbit.
5. února 2026
Opět se potvrzuje klasická poučka, že kdo nemá v situaci na Středním Východě naprostý zmatek, ten této situaci vůbec nerozumí. V tomto regionu a také v Africe se totiž
začíná naplno projevovat rivalita mezi dřívějšími strategickými partnery, a sice Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty. Není to ale zase tak překvapivé, protože
zhroucení íránské "osy odporu" (a brzy možná i zhroucení íránského režimu) znamená pro petrodolarové monarchie příležitost prosazovat svoje zájmy s větší asertivitou.
To se týká zejména Emirátů, jež zjevně chtějí "boxovat nad svou třídou". Soupeření s Rijádem se nyní nejvíce projevuje v konfliktu v Súdánu, jemuž česká média vesměs
věnují takřka trestuhodně malou pozornost. Angažují se tam i další mocnosti a ve značné míře se tam uplatňují různé typy dronů. (Ano, budu o tom psát článek do ATM.)
Pochopitelně není na místě si žádnou z arabských monarchií či její motivy nějak idealizovat, a proto by Česká republika měla aplikovat zcela spravedlivý přístup a brát to
jako šanci pro prodeje maximálního množství vojenské techniky Saúdům i Emirátům. :‑)
4. února 2026
Opět tady pro zajímavost vyjmenuji několik témat, k nimž mě přivedla práce. Musel jsem se podívat např. na vývoj počítačů v komunistickém Československu. Znovu se
přihlásila potřeba prozkoumat způsoby transkripce čínských znaků do latinky, resp. převodu čínštiny do angličtiny a češtiny. Nějakou dobu jsem se zabýval také různými
druhy ložisek a jejich přednostmi a nevýhodami nebo strukturou petrochemického průmyslu. Došlo na mesh modemy a další moderní systémy komunikace. Zajímal jsem
se rovněž mj. o ricinový olej, který byl svého času (ačkoli to asi působí velice bizarně) strategicky významnou surovinou. A v posledních dnech jsem se hodně ponořil do
studia traktorů, jejich historie a technologií, k čemuž se tady brzy vrátím trochu podrobněji.
2. února 2026
Velký palec nahoru pro Polsko za systém San pro ochranu proti dronům. Nemám co vytknout, jelikož tento projekt se prakticky dokonale shoduje s tím, co vždy popisuji
v odpovědi na otázku, jak by to mělo vypadat. Otevřená architektura, integrace různých prvků, uplatnění zkušeností z Ukrajiny, maximální zapojení domácího průmyslu.
Na počátku především kulomety, malorážové kanony, laciné řízené rakety APKWS a "stíhací" drony, později i použití laserových zbraní, všechno umístěné na mobilních
terénních platformách. Babišova vláda dala komplexy pro ochranu proti dronům i do programového prohlášení, takže jsem velmi zvědavý, s čím přijde, ale já bych ihned
převzal polskou koncepci, samozřejmě s lokálními úpravami v čele s využitím podvozků Tatra. Všechny komponenty jsou již k dispozici a hlavní díl práce bude spočívat
v jejich efektivním propojení, rozhodně však není důvod čekat. Měli bychom se do toho okamžitě pustit.
1. února 2026
Debata o konspiračních teoriích. Převažuje představa, že takovým fantasmagoriím věří a propagandě podléhají jenom hloupí, nevzdělaní a neúspěšní lidé, prostě to, co se
zkratkovitě označuje jako "dezoláti". Je to sice pohodlné, avšak realitu to zdaleka nevystihuje. Víra v konspirační teorie je totiž mnohdy projevem duševní poruchy, která
v zásadě spojuje paranoiu a OCD, takže jí mohou trpět i lidé jinak inteligentní, vzdělaní a úspěšní. Někdy mám navíc pocit, že v tom hraje roli prostá závist, protože lidé,
kteří o různých globálních spiknutích neustále mluví, by ve skutečnosti pro nějaké z nich chtěli pracovat. Evidentně to je totiž ideální džob. Naprosto perfektní plánování
a řízení, absolutně spolehliví lidé, neomezené zdroje, všechno bezvadně funguje, neobjevují se žádná selhání či zpoždění... Kontrast s tím, jak dnes vypadá typická práce
v korporátu, je opravdu gigantický. Koneckonců, já to přece musím vědět nejlépe, protože jako dlouholetý (neo)konzervativní sionista jsem samozřejmě součástí jednoho
takového globálního spiknutí, takže to všechno na základě vlastních zkušeností potvrzuji. :‑)
30. ledna 2026
Dostal jsem dotaz, jaký bizarní obrněnec se nalézá v mém vánočním a novoročním přání na roky 2025‑2026 na str. 10. Je to jeden ze sovětských návrhů kulových tanků,
v tomto případě "šarotank" konstruktéra Mikova, a to rovnou na povrchu Měsíce. Kdysi (konkrétně v údobí mezi světovými válkami) se objevila překvapivě dlouhá řada
projektů obrněných bojových vozidel v podobě koulí, válců, disků a dalších geometrických těles, ale zdá se, že do reálně funkčního stavu se nakonec dostal pouze jediný,
a to dodnes naprosto záhadný německý Kugelpanzer. (Shodou okolností o něm vyjde můj článek v březnovém čísle časopisu II. světová.) Kulové tanky se staly námětem
dvou pěkných aprílových vtipů, avšak pokud byste chtěli opravdu seriózní a fundovaný zdroj o této fascinující a takřka zapomenuté kapitole historie, pak mohu doporučit
krásnou ruskou knihu, kterou s trochou snahy najdete a která se jmenuje Stalnyje šary Stalina.
28. ledna 2026
Toto přesvědčení ve mně postupně sílilo, avšak včerejší události znamenaly definitivní zlom. Motoristé ostudně selhali a zklamali. Odvolávám svou podporu této strany a
její volbu v říjnu 2025 zpětně pokládám za chybu. Byl jsem ochotný nad lecčíms přimhouřit oči, protože jsem doufal, že Motoristé budou ve vládě s Babišem prosazovat
pravicová témata a řešení, jenže neprosadili takřka nic a soustředili se pouze na funkce pro Filipa Turka. Konání Petra Macinky vůči prezidentu Petru Pavlovi je podle mě
jednak lidsky naprosto nepřijatelné a jednak politicky neuvěřitelně stupidní. Prezident Pavel má samozřejmě mou absolutní podporu a Motoristé u mě skončili. Měl jsem
loni asi ještě zatnout zuby a navzdory všem výhradám to přece jen hodit koalici SPOLU. Nyní musím doufat, že se ODS v opozici nějak vzpamatuje, případně že s něčím
zajímavým přijde Martin Kuba, ale jistě vím, že žádnou ze stran nynější vlády volit nebudu.
27. ledna 2026
Co se to děje v Číně? Generál Čang Jou‑sia, nejmocnější voják v zemi, byl zatčen a je vyšetřován. Kromě "klasických" obvinění v takových případech, jako je korupce či
porušení disciplíny, tentokrát znějí i záležitosti daleko těžšího kalibru. Generál údajně předával Američanům informace o jaderných zbraních, oponoval plánům invaze na
Tchaj‑wan, a dokonce snad plánoval vojenský převrat. To všechno jsou opravdu velmi nestandardní obvinění, jež napovídají, že se něco velmi nestandardního stalo, resp.
pořád děje. Za fasádou "stability" a "jednoty" v ČLR už nějakou dobu probíhají tvrdé mocenské boje, což může souviset i s rostoucími vnitřními problémy. Dle některých
hlasů se Si Ťin‑pching bojí svržení, kdežto podle jiných postupně likviduje "starou gardu" a dosazuje své věrné. (Tyto dva motivy ani nemusejí být v rozporu, jak ukazují
kroky Josifa Stalina.) Každopádně nezapomínejme, že Čína ve své historii zažila dlouhou řadu dynastií, které nastoupily, vládly a potom (když kvůli neúspěchům ztratily
svůj "mandát Nebes") padly. Proč by měl zrovna režim Komunistické strany Číny dopadnout jinak?
26. ledna 2026
Napětí mezi pravoslavnými křesťany začíná rezonovat také u nás. Pro většinu Čechů je to asi překvapení, ale na východ odsud se tradičně jedná o téma nesmírně důležité
a často hodně politické. Dokazuje to mj. propojení ruské pravoslavné církve s Kremlem, dlouholetý spor církví na Ukrajině či nedávné bizarní prohlášení ruské rozvědky.
Snaha Ruska podřídit si Ukrajinu sice má především konkrétní mocenské motivy, jenže pro mnoho ruských nacionalistů jde i o otázku hluboce ideovou, jelikož vycházejí
ze směsi pravoslaví, okultismu a geopolitiky, mezi jejíž nejznámější zastánce náleží Alexandr Dugin. Jen nad tím mávnout rukou je snadné, ale krátkozraké, protože nám
se takové koncepce mohou jevit jako nesmyslné, avšak oni je berou skutečně vážně. Některé zdánlivě absurdní kroky Ruska mohou dávat mnohem větší smysl, pokud na ně
hledíte právě tímto prizmatem. Poznat svého nepřítele ty musíš, mladý učedníku. :‑)
25. ledna 2026
Hyazinth Graf Strachwitz, zvaný také "Tankový hrabě", patří mezi "známé‑neznámé" osobnosti druhé světové války, neboť jeho jméno se v knihách a článcích vyskytuje
často, avšak zpravidla bez podrobností o něm samotném, protože konkrétních informací se dochovalo málo. To se snaží napravit kniha, která nese v titulu další přezdívku
tohoto výtečného německého velitele, a sice Ďábelský generál. Líčí život slezského šlechtice, který se stal kavaleristou, aby pak přešel k tankovému vojsku, kde se mohlo
plně rozvinout jeho specifické nadání. Byl nesmírně odvážný a dynamický, ale zároveň uměl dobře organizovat a improvizovat, a proto dosahoval působivých výsledků i
s omezenými zdroji. To se zákonitě hodilo zvláště na východní frontě, kde hrabě takřka vždy čelil obrovské přesile. Byl také velmi čestným mužem, což dokazuje fakt, že
se zapojil do opozice proti Hitlerovi. Jediná moje výtka směřuje na český překlad, který je plný nesmyslných chyb, ovšem jinak jde o vynikající čtení, což se týká zvláště
dramatických popisů bitevních scén. Je to velká literární poklona velkému válečníkovi.
23. ledna 2026
Díky programu raketových bitevních lodí třídy Trump a díky psaní článku o projektech "hyper‑dreadnoughtů" (jenž se nachází v čerstvém čísle časopisu I. světová) jsem
se opět ponořil do jednoho ze svých oblíbených témat, kterým jsou právě bitevní lodě a bitevní křižníky. To mě zákonitě přivedlo i k jedné mezinárodní smlouvě, která se
zde ve vnitrozemském Česku netěší velké známosti, byť pro světové dějiny byla nesmírně důležitá, a sice k Washingtonské námořní smlouvě. Určovala limity pro stavbu
plavidel, takže zásadně ovlivnila podobu námořních sil světových mocností, což se pak zákonitě projevilo v jejich strategiích pro příští (tedy druhou) světovou válku. Bez
této smlouvy by se změnila řada důležitých věcí, mj. vývoj letadlových lodí, takže kampaně v Atlantiku a Pacifiku by zajisté vypadaly jinak, a dokonce nelze vyloučit, že
by nastaly některé alternativní scénáře konfliktů. Ostatně i proto se dodnes jedná o atraktivní téma.
22. ledna 2026
Skvělý televizní dokumentární seriál Prehistorická planeta se dočkal třetí sezóny s podtitulem Ice Age, jenž naznačuje, že místo do druhohor zavítáme do časů (relativně)
nedávných, totiž do doby ledové. Pětice epizod opět ukazuje různá období či místa po celém světě a hlavní "hrdiny" tu představuje tzv. fosilní megafauna, jak se nazývají
vymřelá obrovská zvířata, která se vesměs dají popsat jako "větší verze" dnes žijících druhů. Stejně jako v prvních dvou sezónách exceluje vizuální stránka, díky které už
se počítačová grafika místy opravdu obtížně odlišuje od reálných záběrů. (Mimochodem, první část se točila i v Tatrách!) Bohužel sice chybí hlas Davida Attenborougha,
ačkoliv Tom Hiddleston se evidentně hodně snaží napodobit jeho styl. Zajímavé jsou i "vědecké koncovky" každé epizody. Celkově není třetí sezóna tak ohromující jako
první dvě, avšak stále je to působivá podívaná a pro fanoušky pravěku jasná povinnost.
20. ledna 2026
Diskuse o Grónsku a zájmu Donalda Trumpa ho získat. Opravdu se nebojím, že dojde k nějaké anexi nebo podobnému kroku, protože si myslím, že Trumpova prohlášení
jsou vesměs nevhodná či nešikovná, ale v zásadě představují jen "dělostřeleckou přípravu" před jednáními. Proto také očekávám, že se najde nějaké smluvní řešení, např.
v podobě prodeje, pronájmu nebo volného přidružení. Trumpův zájem ovšem zajisté chápu, protože Grónsko má strategicky důležitou polohu a ukrývá gigantické zásoby
nerostných surovin, takže Amerika prostě nemůže dovolit, aby se tam angažovali Rusové (a)nebo Číňané. Dlouhodobě to stejně míří ke scénáři, který popisuje excelentní
román Ghost Fleet (v češtině jako Třetí světová válka), tedy k nezávislému státu Kalaallit Nunaat, jehož vojenskou ochranu (výměnou za těžební práva) převezmou USA,
jelikož to je geograficky, politicky i vojensky nejjednodušší a nejlogičtější řešení. Vůči Trumpovým metodám můžeme mít (oprávněně) námitky, ovšem to, že Američané
(dříve či později) získají faktickou kontrolu nad Grónskem, pokládám za víceméně hotovou věc.
18. ledna 2026
Jsem rád, že jsem si konečně mohl přečíst slavnou knihu Vládcové nebes, podle níž byl natočen i stejnojmenný seriál a která pojednává o operacích 8. velitelství USAAF,
které provádělo bombardování Německa za druhé světové války. Právě členové osádek bombardérů jsou proto hlavními hrdiny této rozsáhlé publikace, jež se ale zdaleka
neomezuje pouze na ně, protože rozebírá také např. diskuse a rozhodování generálů a dává prostor i německé straně, a to vojákům i civilistům. Těžiště knihy tvoří popisy
samotných náletů, ale také např. výcviku, zajetí či trávení volného času, to vše očima amerických letců, kteří riskovali, bojovali a umírali. Autor se ovšem nijak nevyhýbá
ani sporným tématům v čele s účinnosti celé bombardovací kampaně, která čelila a dosud občas čelí kritice. Tvrdá data ale prokazují, že navzdory počátečním chybám se
nakonec jednalo o faktor, který zásadně přispěl k porážce Třetí říše. Některá autorova tvrzení jsou diskutabilní, avšak to nic neubírá na čtenářském zážitku. Nenechejte se
odradit obrovským rozsahem této "bichle", jelikož jde o dílo, které za to rozhodně stojí.
17. ledna 2026
Debata o pornografii, resp. (jak se politicky korektně říká) "filmech pro dospělé". (Kdo se na ně nedíval před dospělostí, krok vpřed!) Ale debata asi poněkud jiná, než by
se dalo čekat. Málo se ví, že právě tento specifický průmysl má velké zásluhy na rozvoji technologií v oboru audio‑video a IT. Mj. značně přispěl k rozmachu VHS kazet,
DVD a Blu‑ray, měl nemalý vliv i na rozšíření HD televizí, pomohl rozvinout online streaming a v neposlední řadě se významně podílel na pokroku v oblasti rychlého (a
mobilního) připojení. Ale proč to všechno? Protože tenhle sektor měl často silnou motivaci a (pozor, důležité!) finance, aby tlačil na vývoj a zavádění inovací, které měly
komerční potenciál. Stručně řečeno, technologický pokrok táhnou vpřed nejen zbraně, ale i kozy! :‑)
16. ledna 2026
Babišova vláda dostala důvěru. Přes všechny výhrady k novému premiérovi nečekám, že nastane nějaká katastrofa, resp. že nám hrozí "maďarský scénář". Babišovi se dá
vyčítat ledacos, ale rozhodně není ideolog, je naopak byznysmen a ryzí pragmatik. Základní linie zahraniční a bezpečnostní politiky tedy nepochybně zůstane zachována.
Osobně pokládám za zásadní, že (mj. díky Motoristům a navzdory výkřikům SPD) bude pokračovat jednoznačná podpora Ukrajiny, a to včetně dodávek zbraní a munice,
protože Česko jako dodavatel na tom ohromně profituje. Proto také očekávám a doufám, že nová vláda bude maximálně vycházet vstříc domácímu obrannému průmyslu,
který by letos mohl předstihnout produkci automobilů a stát se největším sektorem průmyslu u nás. Všechno ukazuje na to, že se Česko vrací mezi zbrojní velmoci, a to i
ve světovém měřítku, o čemž svědčí pokračující exportní úspěchy. Také proto je potřebné pěstovat dobré vztahy s Ukrajinou, jelikož díky nim můžeme získávat nesmírně
cenné know‑how. Několik zajímavých věcí už je ostatně v procesu. Coming soon... :‑)
14. ledna 2026
Zemřel Erich von Däniken, kontroverzní badatel a spisovatel, který ohromně zpopularizoval hypotézu, že starověké civilizace byly v kontaktu s mimozemšťany. Získal si
mnoho nadšených následovníků i nesmiřitelných kritiků. Já ovšem nepatřím ani do jedné skupiny. Podle mého názoru Däniken kladl správné otázky, nabízel ovšem příliš
"senzační" odpovědi a hodně podceňoval schopnosti našich předků. Osobně rozhodně neodmítám existenci inteligentního mimozemského života, ale vysvětlení záhad se
vždy snažím hledat primárně na Zemi. Moderní pozorování UFO/UAP tudíž považuji spíše za testy supermoderních a supertajných (amerických) letounů a jiných zbraní,
zatímco "bohové" ze starověkých pověstí podle mě byli technicky vzato lidé, jenže lidé z nějakých dávných zaniklých civilizací, které byly na vyšším stupni vědeckého a
technického vývoje, než by se nám chtělo připustit. Dänikenovi ovšem nepochybně náleží velká zásluha za to, že u spousty čtenářů podnítil zájem o historii, archeologii a
astronomii. Věřím, že už snad konečně zná odpovědi na všechny své otázky. Čest jeho památce.
13. ledna 2026
Diskuse o "tajných" a "zázračných" zbraních zemí Osy, které však leckdy měly spíše zoufalý charakter. Němci a Japonci vytvořili některé typy techniky, které nás dodnes
fascinují a které do jisté míry předznamenaly moderní naváděné zbraně. Nemám tady ovšem na mysli známé V‑1 a V‑2, u kterých je vliv na poválečný vývoj zcela jasný,
mám na mysli konstrukce více či méně sebevražedného charakteru. Např. německý Ba 349 Natter byl vlastně groteskní raketa země‑vzduch, kdežto Mistel byl v podstatě
předchůdce "sebevražedných" dronů a japonská Ohka se dá striktně technicky popsat jako protilodní řízená střela, ačkoliv pochopitelně s tím "malým" detailem, že řízení
obstarával pilot na palubě. (Právě této zbrani se věnuje můj článek v aktuálním čísle časopisu Vojska.) To všechno ale vnímáme až z dnešního pohledu, zatímco tehdy šlo
převážně o nouzová řešení. Poučení: Nikdy nesmíme zapomínat na historický kontext.
11. ledna 2026
Jakožto správný nerd, geek, otaku a weeb, který má za ženu velkou znalkyni a sběratelku pokémoních karet, jsem vyrazil na brněnskou akci Tour de Cards, jak se nazývá
burza, kde se právě takové karty mění, prodávají a kupují. Nasát výjimečnou atmosféru, něco prodat, něco koupit... Vzhledem k cenám některých karet se v tomhle oboru
točí docela slušné peníze, což může laiky překvapovat, možná až šokovat. To jsem koneckonců mohl sám pozorovat na výrazech některých příchozích, kteří tam dorazili
převážně jako doprovod a nestačili se divit, jaké částky tam viděli a slyšeli "létat". Je to podobné jako s akciemi. Pokud umíte a máte trochu štěstí, můžete hodně a rychle
vydělat, avšak v opačném případě můžete stejně rychle zbankrotovat. Každopádně platí, že Pokémoni jsou sice původně videohra, ale karty trochu paradoxně znamenají,
že jejich fandy zajímá i něco mimo digitální svět, a to vždy potěší. Gotta Catch 'Em All! :‑)
9. ledna 2026
Diskuse o projektu bitevních lodí třídy Trump. Nevíme, co přesně z něj nakonec vzejde, protože by to mohlo být i něco jako CG(X) či DDG(X), tedy loď proti původním
vizím menší, byť stále větší než současné torpédoborce a křižníky US Navy. To totiž nutně potřebuje náhradu za třídu Ticonderoga, protože design třídy Arleigh Burke je
sice skvělý, jenže bohužel nevyhnutelně dospěl na limity svého potenciálu. Třída Trump či nějaká její odvozenina se proto nabízí jako optimální řešení. Musím tu ovšem
znovu zdůraznit svoje přesvědčení, že USA udělaly ze zpětného pohledu obrovskou chybu, když v 90. letech vyřadily všechny čtyři bitevní lodě třídy Iowa a všech devět
nukleárních křižníků. Ve službě měly zůstat minimálně dvě lodě třídy Iowa (které mohly prodělat konverzi na "hybridní" nosiče) a čtyři křižníky nejnovější třídy Virginia
(jež mohly dostat systém Aegis), protože i dnes by šlo o nesmírně mocná plavidla. A ještě jedna poznámka: Osobně bych pro třídu Trump (resp. jakéhokoli nástupce třídy
Ticonderoga) preferoval jaderný pohon, který by zajistil větší rezervu výkonu pro railguny a lasery.
8. ledna 2026
Je zde další várka mých zkušeností a tipů na rešerše: Wikipedie je vynikající "zdroj zdrojů", jelikož vás často dokáže navést na zajímavé články a knihy. Sociální sítě sice
obsahují i odkazy na hodnotné věci, ale 99 % jejich obsahu tvoří totální balast. Od umělé inteligence žádejte použití zdrojů v jazyce, který je "rodný" pro téma, kterého se
týká váš doraz. (Máte‑li tedy např. otázku na japonské lodě, chtějte čerpání především z japonských podkladů.) Jako vysoce užitečné se ukazují jednak diplomové práce a
jednak vědecké články dostupné přes Open Access. Někdy se asi budete divit, jaké poklady ukrývá Internet Archive. Mnoho věcí získáte přes anonymní režim prohlížeče
či přes prohlížeč Tor. Ale pozor, ten vás snadno zavede i na dark web, kde buďte mimořádně opatrní.
7. ledna 2026
Známý ruský komentátor Rybar navrhl poslat do Venezuely "sebevražedné" drony Shahed/Geraň, které Rusko používá pro terorizování Ukrajiny. Ale jak se říká, dávejte
si pozor, co si přejete, protože by se vám to mohlo splnit. Vyskytují se totiž indicie, že v rámci své operace Američané nasadili i prostředky LUCAS, jak se nazývá kopie
onoho íránského designu od americké značky SpektreWorks. Tyto drony zapadají do rozsáhlé iniciativy Pentagonu s cílem vyzbrojit vojáky množstvím levných útočných
prostředků (resp. raket a dronů), které umožní (mj.) "přestřílet" Čínu, popř. Rusko. Evidentně tudíž proběhl první (a úspěšný) bojový test, který byl o to pikantnější, že se
rudý narkofašista Maduro paktoval i s íránskými ajatolláhy. Lze tedy očekávat, že drony LUCAS uvidíme v akci i jinde, pokud/až se Doník rozhodne ukázat, že to myslí
opravdu vážně. Dovolím si tu také jeden skromný návrh: Jestliže americký startup během pár měsíců spustil sériovou produkci těchto dronů, a to za velmi příznivou cenu
35 000 dolarů za kus, jsem si naprosto jistý, že totéž by dokázal i český obranný průmysl.
5. ledna 2026
Pokračuji v četbě knižních rozhovorů od Martina Moravce. Tentokrát přišel na řadu výborný policejní vyšetřovatel Josef Mareš, jenž řadu let vedl oddělení vražd v Praze
a proslavil se i jako spoluautor televizních seriálů. O své kariéře promluvil v knize Moje případy z 1. oddělení, která nabízí nesmírně poučný pohled do systému policejní
práce. Podrobně hovoří o detektivech, pachatelích, obětech, svědcích, pozůstalých či advokátech, rozebírá motivy, důkazy i soudní procesy a vše ilustruje na konkrétních
případech, mezi nimiž figurují i některé mediálně známé kauzy. Samozřejmě se věnuje také tomu, jak vznikal úspěšný seriál Případy 1. oddělení, jehož kvalitu podtrhuje
snaha o maximální autenticitu. (To říkám jako někdo, kdo se na detektivky nedívá, ale vím, že tento seriál je opravdu výjimečně chválený.) Pokud tedy chcete vědět více
o činnosti kriminalistů, tahle kniha vás určitě potěší. P.S. Extra díky za slovníček policejního slangu!
4. ledna 2026
Bravo, Doníku! Zpovykaný autobusák, komunistický fašista a nakrobaron Nicolás Maduro neobohatí proslulou sbírku svržených diktátorů, kterou vlastní Vladimir Putin,
protože tenhle cenný kousek mu vyfoukla excelentně provedená americká vojenská operace Absolute Resolve. Spoustu věcí pořád nevíme a otazníky se vznášejí také nad
budoucností Venezuely, ale znovu se potvrdila jedna důležitá věc: Zajisté můžeme polemizovat o motivech a důsledcích amerických vojenských akcí, ovšem pokud jde o
tu striktně vojenskou stránku, pak stále platí, že když se Yankees rozhodnou hrát tvrdě, dokážou být hrůzostrašně efektivní a neuvěřitelně výkonní. Amerika tímto vyslala
i důrazné varování všem, kdo podceňují její sílu, jelikož by se jim klidně mohlo stát, že další návštěva Delta Force bude směřovat do jejich ložnice. A ještě si neodpustím
aktualizovanou variantu mého oblíbeného klasického vtipu: Víte, co měli společného Alexander Dubček a Nicolás Maduro? Oba trpěli stejnou nemocí, tzv. geografickou
sklerózou. Dubček totiž zapomněl, že Moskva je blízko, zatímco Maduro zapomněl, že je daleko. :‑)
3. ledna 2026
Velkou (a zaslouženou) pozornost vzbudila čínská nákladní loď Zhong Da 79, která se díky kontejnerům proměnila na nosič zbraní, senzorů a dronů. Mnozí si uvědomili,
že jde o určitý "revival" konceptu pomocných křižníků, tzn. historické kategorie válečných plavidel, jež vznikla konverzí obchodních lodí a během obou světových válek
dosáhla působivých úspěchů. Čínský případ může být jen jakýmsi experimentem, ale napovídá, že se na moři můžeme dočkat lecjakých překvapení. Koneckonců, někteří
lidé (včetně mě) již navrhli, že by se podobnou cestou mohli (a měli) vydat Ukrajinci. Stálo by patrně za pokus přestavět obchodní loď na pomocný křižník, který by nesl
např. raketové komplety Neptun a zařízení pro vypouštění vzdušných (a)nebo námořních dronů a vydal by se škodit ruské flotile. Náklady a riziko minimální, potenciální
efekt obrovský. Když se ovšem podíváte na pokračující útoky na ruské "stínové" tankery, a to nejen v Černém moři, ale také ve Středomoří a Atlantiku, pak se neodbytně
vnucuje jedna provokativní otázka: Co když už to Ukrajinci ve skutečnosti udělali? :‑)
1. ledna 2026
Vstupujeme do nového roku. Svět kolem nás se rychle proměňuje. Gradující soupeření velmocí, kulturní války, společenské napětí, umělá inteligence, to jsou jen některé
procesy a jevy, které jsou s těmito změnami spojeny a které nás všechny ovlivňují. Jak hezky řekl Niels Bohr: "Předpovídání je těžké, zvláště předpovídání budoucnosti."
Není tedy jednoduché vyvozovat, k čemu to dále povede, avšak vůbec nevylučuji skutečně prudké zlomy, které se mohou jevit jako "černé labutě", ačkoli třeba budou ve
skutečnosti plynout z uvedených (popřípadě i jiných) procesů a jevů. A jak se na to připravit? Mezi nejdůležitější vlastnosti skupin i jednotlivců by měla patřit resilience,
tedy jakási flexibilní odolnost a vytrvalost, díky níž lze zvládat krize, případně z nich i něco vytěžit.
Postřehy z října, listopadu a prosince 2025
Archiv postřehů